Brendan Brazier: VF Recenze knihy Vegan v kondici

Devětatřicetiletý Brendan Brazier je špičkový kanadský sportovec (několikanásobný kanadský šampion v ultaramaratonu a triatlonu) a jeden z největších světových odborníků na zdravé stravování nejen pro profi sportovce, ale i běžný život. Jeho kniha Vegan v kondici (v originále THRIVE), která vyšla u vydavatelství Mladá fronta, se stala základním informačním zdrojem mnoha zahraničních špičkových sportovců - veganů, ale i lidí, kteří k rostlinné stravě přešli na popud lékařů kvůli svému zdraví; sem patří například bývalý americký prezident Bill Clinton. Jako povinnou četbu by ji pak měli mít všichni výživoví specialisté, nutriční poradci a vůbec lidé, kteří se kolem stravování pohybují; mnohým z nich by zřejmě zcela převrátila naruby jejich představy zastydlé v dobách tuhého komunismu, díky kterým jsou schopni zarytě tvrdit, že nic lepšího, než pořádný kus flákoty není. Brendan Brazier na více než třech stovkách stran své knihy zcela přesvědčivě a podrobně vyvrátí všechny mýty, které se ke stravování váží a dá nahlédnout do světa, který k výživě přistupuje úplně jinak, než je současný český mainstream. I když i tento svět THRIVE má svá Ale… A právě těmi začneme.

 

 

 

Otevřeně přiznám, že Vegan v kondici pro mě představoval fascinující čtení. A to hned ze dvou důvodů: tím prvním a jednoznačně pozitivním je obrovské množství informací, tipů, argumentů a zkušeností z oblasti rostlinného jídelníčku, kterými je tato kniha nabitá. Oproti obdobným a spíše beletrickým titulům například od Scotta Jureka (Jez a běhej) nebo Riche Rolla (Hledání Ultra) jde kniha Brendana Braziera v otázkách výživy mnohem hloub a její informační hodnota, zvláště pro veganské sportovce, je nesrovnatelná. Nicméně ten druhý důvod je z pohledu člověka, který je veganem primárně kvůli etice a vztahu ke zvířatům, méně pozitivní - Brendan Brazier tuto etickou oblast ve své knize totiž naprosto důsledně ignoruje. Několikrát jsem si při čtění vzpoměl na známé pořekadlo o tom, že jste v malé místnosti s obrovským slonem a snažíte se dělat, jako že tam vůbec není; Brendan tohoto slona (představujícího etický rozměr veganství) vytěsnil opravdu dokonale. Například slovo zvíře jsem v celé knize četl asi jednou; k ekologickým otázkám je pak Brendan vstřícnější a věnuje jim celkem sedm stran velice přesvědčivé argumentace (byť nepřinášející pro čtenáře, kteří se o ekologii hlouběji zajímají, nic převratně nového), kterými dokládá nesmyslnost, nehospodárnost a neekologičnost živočišné výroby, jež plýtvá obrovským množstvím primárních zdrojů, produkuje skleníkové plyny více než všechna auta, letadla, lodě a další dopravní prostředky dohromady a přispívá k ničení životního prostředí. 

 

 

Určitě chápu, že pro někoho může být tato naprostá neideologičnost knihy, která téma zabíjení zvířat zcela ignoruje, velice osvěžující a naopak si k veganství díky tomu možná najde cestu i lépe; rozhodně ne každý je připraven a touží po konfrontanci s tím, co se kvůli masu odehrává za zdmi velkochovů. A je i pravda, že zvířatům může být srdečně jedno, jestli je někdo nezabije a nesní kvůli tomu, že jim nechce působit bolest, nebo proto, že pochopí, že jejich maso bude muset mnoho hodin trávit, ztratí tím spoustu energie a zanese si do těla tolik škodliných látek, že to za tu chuť absolutně nestojí. Jenže ten slon v místnosti pořád je; nezmenšil se, neoněměl, jeho blízkost je pořád stejně intenzivní. Proč ho tedy takhle okázale ignorovat, když díky němu může člověk získat tolik pozitivního? Čisté svědomí vůči zvířatům, mnohem lepší pocit sám ze sebe a z přijmutí zodpovědnosti za svoje rozhodnutí, která tak zásadně ovlivňují životy jiných - ale i další energii, jež může člověka duševně pohánět dopředu. I třeba v tom, aby se ještě více inspiroval Brendanovým veganským výživovým programem THRIVE, který je opravdu skvělý a - z vlastních experimentů mohu potvrdit - že jednoznačně funguje. 

 

 

Sám Brendan knihu uvádí tím, že celý jeho veganský výživový systém vzniknul vlastně z nutnosti; v patnácti letech se rozhodl, že bude profesionálním triatlonistou - Ironmanem (závod zahrnuje 3,8 km plavání, 180 km na kole a 42,2 km běh) a všechnu svou energii a úsilí napnul do toho, aby byl co nejlepší a dostal se na vrchol své výkonnosti; což se mu evidentně i podařilo (a i nyní, ve čtyřiceti letech, je forma a kondice Brendana Braziera neuvěřitelná a jasně dokazuje, jak je veganské strava prospěšná i z dlouhodobého hlediska). A zatímco v samotném tréninku, kterému věnoval denně mnoho hodin, už moc nebylo kam dál jít, otázky regenerace a výživy byla v té době hodně opomíjené a právě díky ní a experimentům v této oblasti se posunul na samý vrchol. "Bylo to na začátku 90tých let a způsoby stravování, jež nezahrnovaly maso a mléčné výrobky, byly bez ohledu na další parametry obvykle hned zatracovány. Přesto jsem to zkusil,"uvádí v první kapitole Brendan. "Asi po dvou týdnech jsem si začal myslet, že její odpůrci měli pravdu - cítil jsem se příšerně. Ale proč? Čím to? Na jednu stranu mě to odradilo, na druhou vzbudilo zájem. Ještě víc jsem se přesvědčil, jak mocný účinek má strava na tělo. Zaujal mě také odpor, který měli lidé kolem sportu tehdy k rostlinné stravě. Několik trenérů mi třeba řeklo, že si musím vybrat: buď budu jíst rostlinnou stravu, nebo sportovat. Protože jsem byl od přírody zvědavý, rozhodl jsem se, že to zjistím sám: může ze mě být vrcholový sportovec a zároveň vegan?"

 

 

 

Kniha podrobně popisuje jeho experimenty, zjistění, a to, jak na vlastní kůži poznával, jak by měl veganský jídelníček vrcholového sportovce - ale i běžného člověka, který chce mít prostě dostatek energie a být co nejzdravější - vypadat. Jednalo se o dobu plnou předsudků, v podstatě bez internetu a s mnohem menší informovaností a Brendan Brazier byl jedním z průkopníků, který ukázal, jak obrovský přínos může dobře sestavená veganská strava pro fyzickou i duševní výkonnost mít. "Vymyslel jsem řadu testovacích receptů a týdenní stravovací plán založený na potravinách s vlastnostmi, které jsem považoval na přínosné. Výsledek mě ohromil. Nejenže se dramatiky snížil čas potřebný k regeneraci, ale kromě toho jsem zaznamenal skokový nárůst energie, poměru síly k hmotnosti a vytrvalosti," píše Brendan. A právě v tomhle je největší devíza a obrovský přínos jeho knihy: roky experimentů, podrobného studia, extrémě tvrdého tréninku, závodů a hlavně vylaďování jídelníčku tak, aby člověk získal opravdu maximum energie a byl schopný se dostat na vrchol své výkonnosti. Brendan velice podrobně v knize rozebírá i vliv stresu (kterého rozlišuje několik druhů) na zdraví a výkonnost, otázky zásaditvornosti a kyselosti potravin a následně organismu, čistý energetický výnos zkonzumovaných potravin… A právě z něj vychází jedna z hlavních tezí jeho knihy: čím je potravina v přirozenější podobě, méně zpracovaná a méně náročná na trávení, tím více energie z ní člověk získá. Právě trávení potravin, jako je třeba maso nebo hodně chemicky zpracovávané potraviny, je pro organismus extrémě náročné - všichni jedlíci masa, funící po obědě, by mohli vyprávět - obebírá tělu množství energie a zhoršuje regeneraci. Jasno má Brendan i v otázce mléka: "Kravské mléko pochází od kojící krávy. Přírodní nepasterované mléko je ideální zdroj výživy - pro její tele." Pro člověka převažují negativa konzumace - negativní vliv na imunitu, trávící problémy apod (etické otázky výroby mléka, stejně jako u masa, Brendan v knize neřeší). 

 

 

 

Naopak v částech věnovaných preferovaným potravinám se člověk dozví obrovské množství tipů a faktů (kniha je doplněna i o podrobný rejstřík použité literatury), která poskytnou všem veganům a vegankám doslova zlatý důl infomací, argumentů a zejména - pokud se jimi začnou řídit - se jejich vlastní vegan jídelníček může dostat na úplně novou uroveň a kvalitu. Sám jsem, v podstatě ze zvědavosti, zkoušel s programem Brendana Braziera experimentovat a mohu potvrdit, že všechny jeho teze a tipy fungují na výbornou a to i zátěži dvojfázových tréninku. Hodně věcí z něj je sice už pokročilejšího charakteru a ocení je hlavně lidé, kteří trénují opravdu intenzivně min jednou, spíš ale dvakrát denně (např. části věnované sacharidům jako zdroji energie k tréninku, popřípadě tukům jako dalšímu zdroji energie), nicméně i běžní čtenáři najdou v knize obrovské množství inspirace. Pro ty budou určitě zajímavé třeba podrobné informace o mechanismu ukládání tuků a o tom, jak docílit optimální váhy, popřípadě mnoho zdravotních vychytávek. Brendan Brazier je i velkým příznivcem superfood, které jsou sice dražší, ale tahle investice se na zdraví bohatě vrátí. V knize se tak dočteme kromě popisu běžných potravin podrobné informace i o superpotravinách jako je macca, quinoa, acai a další. 

V podstatě celá druhá polovina knihy je pak naplněná podrobnými jídelníčky, mraky receptů a tak se k ní dá přistupovat i jako k plnohodnotné veganské kuchařce, která plní ty nejvyšší nároky profesionálních sportovců, i běžných lidí. Navíc Brendan Brazier, věrný svému max otevřenému a vstřícnému přístupu, razí tezi, že jakékoli zařazení nezpracovaných rostlinných potravin do jídelníčku i konvenčně se stravujících lidí je velice přínosné a že všechny změny mají své vlastní tempo a v nejmenším netlačí na pilu. 

 

 

 

Jinak samotné zpracování knihy je také velice povedené, kombinace zelené, černé a oranžové knize opravdu sluší a všechny použité fotografie jen doplňují atraktivitu knihy. Absence etických otázek v souvislosti s veganstvím sice zřejmě poněkud pozlobí ty, kteří se tomuto tématu věnují primárně z tohoto hlediska, ale pro běžné čtenáře to bude, přiznejme si, spíš bonus a další usnadnění k přijmutí této knihy a začlenení jejich tipů do svého jídelníčku. 

 

 

 

A na závěr jeden poněkud nečekaný tip, který zřejmě mnohé pobaví a některé i potěší. :-) Víte jaké je podle Brendana Braziera nejhodnotnější potravina budoucnosti? Konopí. Nikoli ovšem na kouření, ale ke konzumaci. "Konopí je z výživového i ekologického hlediska kvalitnější, než většina jiných rostlin. Jeho semínka obsahují přibližně 35 procent bílkovin (výrazně víc, než maso) se všemi esenciálními aminokyselinami. Konopí lze na rozdíl od jiných plodin pěstovat v teplém i chladném podnebí a roste mnohem rychleji než mnohé tradiční plodiny. Je přirozeně odolné proti většině škodců a tak se dá úspěšně pěstovat i bez herbicidů a pesticidů - v mnoha zemích, kde je jeho pěstování legální, se vysazuje na vyčerpaná pole, aby se občerstvila půda a prospívá i v suchých podmínkách." Není proto asi velké překvapení, že právě konopný protein v raw vegan kvalitě doporučujě Brendan Brazier přidávat například do smoothie a mnoho jeho receptů je o konopný protein obohaceno. A podobných tipů a vychytávek najdete v knize tolik, že budete mít pocit, že veganské stravování nikdy nebylo nápaditější, kreativnější a nabitější pozitivní energií, která se vám dokonale vrátí.