Za záchranu divokých zvířat v Africe musíme bojovat, říká špičkový fotograf Karl Ammann

"Bylo pro mě šokující, když jsem zjistil, jak velké množství volně žijících zvířat je lidmi snědeno," říká ve velice zajímavém rozhovoru pro aktuální vydání týdeníku Respekt jeden z nejznámějších světových fotografů divokých zvířat, Karl Ammann. V obsáhlém článku najdete mnoho nových a leckdy dost šokujících informací o tom, jak vypadá aktuální situace se zvířaty v africké divočině. Už odhalení Karla Ammanna o tom, co ho přivedlo z dráhy hotelového managera v Africe k fotografování zvířat, je velmi zajímavé. "V osmdesátých letech jsme podnikli s manželkou cestu lodí do Konga a viděli jsme naproti nám obrovskou flotilu lodí plnou bushmeatu (masa z divokých zvířat pozn. red), tisíce mrtvol všemožných druhů, lidoopů, antilop a dalších… Konzumace bushmeatu je velice rozšířený zvyk, který se přenáší i do Evropy." Karl Ammann dále líčí, jak v pátrání po kořenech problému konzumace masa divokých zvířat, díky kterému je mnoho afrických druhů na pokraji vyhubení, zjistil, že velký podíl na měm mají firmy těžící dřevo, často západní korporace. "Jak dobývali další a další části pralesa, bylo mnohem jednodušší dostat ulovená zvířata na trh." 

 

 

Karl Ammann, který je původem ze Švýcarska a žije v Africe přes čtyřicet let, říká, že je děsivé vidět, jak se za tu dobu příroda proměnila a jak se situace zhoršuje. "Znám jednoho průvodce, kterému je teď třicet let. Říkal mi, že když byl malý, vídal žirafu každý den. Jeho děti ale ještě žirafu nikdy neviděli - a to žijí na tom samém místě." Obrovský podíl na vybíjení divokých zvířat mají samozřejmě pytláci a Karl Ammann je v pohledu na boj s nimi nekompromisní. "V téhle chvíli už ochrana divokých zvířat a přírody v Africe závisí hlavně na vynucování práva, na strážcích, kteří tvrdě bojují s pytláky. To je bojová linie ochrany přírody, v níž jde o život," říká Ammann. "Za obrovské vlny pytlačení v osmdesátých letech se změny dosáhlo tím, že strážci po pytláccích stříleli na potkání - a dnes se dostáváme do stejné situace." Na prudké ubývání počtu volně žijících afrických zvířat má ovšem negativní vliv i stále narůstající turismus, který zmenšuje životní prostor zvířat. "V Masai Maře, kde žiji, se nyní můžete ubytovat na 127 místech a i když dříve bylo normální hodiny nikoho nepotkat, dnes zde projíždějí krajinou stovky, ne-li tisíc aut s turisty denně. Už je to úplný cirkus." 

 

 

Další zajímavou oblastí, o které Karl Ammann mluví, je jeho pohled na ochranářské organizace, které na místě působí a který není právě příznivý. "Museli by přiznat, že jejich výsledky jsou žalostné, ale tím by stopli finanční podporu, kterou dostávají," uvádí fotograf. Podle jeho pohledu by lidé na západě měli být mnohem aktivnější, než jen vypisovat často kvůli konejšení vlastního svědomí šeky různým organizacím. "I obyčejní lidé musí dát najevo, co si o ničení přírody myslí - třeba prostřednictvím sociálních médií. Nebo ještě lépe vyrazit do ulic a nespoléhat, že za nás vše udělají nevládní organizace, to nefunguje." A doplňuje, že z jeho pohledu je pravého aktivismu, který vyburcuje veřejnost, hrozně málo. 

Velice zajímavý pohled má Karl Ammann i na práci médií. I přes to, že je jeden z nejrespektovanějších světových fotografů (týdeník TIME ho zařadil například mezi hrdiny životního prostředí za to, že v podstatě sám dokázal upozornit svět, jak velkým problémem konzumace bushmeatu vlastně je), je pro něj velký problém dostat snímky s nějakou kontroverzní tématikou do médií. "Třeba magazíny GEO a National Geografic chtějí lidi spíš bavit než šokovat. Chtějí, aby si je do ruky mohly vzít i děti a prohlédnout si obrázky, aniž by běželi za tátou a ptali se ho, co lidé na těch obrázcích zvířatům dělají." 

 

 

Celý několikastránkový a velice zajímavý rozhovor, který určitě doporučujeme, si můžete přečíst v tištěném Respektu. 

Zpět na Novinky