Nejšťastnější člověk ma zemi: štěstí je v altruismu a soucitu

V předposledním vydání týdeníku RESPEKT vyšel obsáhlý profil francouzského vědce a spisovatele Matthieua Ricarda (69), který bývá označován za nejšťastnějšího člověka na zemi. Tento přední francouzský biolog, který odešel v mládí do Indie a strávil tam desítky let v buddhistických klášterech, už 15 let nabízí v rámci své vědecké práce svůj mozek výzkumníkům. Ti opakovaně nevycházejí z údivu. "Nikdy nikomu nenaměřili tak intenzivní proud gama vln, jinými slovy stimulace duševní činnosti v místě, kde podle vědců sídlí pozitivní emoce, neboli stav blaženosti," uvádí v článku v RESPEKTU autor Martin M. Šimečka. "Když mu vědci celé hodiny skenují mozek a jeho holou lebku pokrývá 128 senzorů, oddává se meditaci a soustředí se na jedinou emoci: soucit. Ten je totiž podle něj hlavním zdrojem štěstí a také klíčovou složkou altruismu, o němž je přesvědčen, že je součástí naší přirozenosti a evoluční výhodou, kterou jsme však kdysi dávno uměle potlačili."

Své zkušenosti a názory, kde kombinuje zažitky ze svého mnohaletého pobytu v buddhistických klášterech s vědeckou činností, zachytil nyní Matthieu Ricard v nové knize Altruismus. "Věnoval jsem pět let práci na této knize, pět let výzkumu, čtení, setkávání se s odborníky," uvádí Ricard. "Během nich jsem zjistil, že altruismus má určující roli téměř v každé oblasti našeho života a je klíčem k řešení sociální, ekonomické a ekologické krize, jíž čelíme." 

 

 

Projevy altruismu ukazuje Ricard i ve zvířecí říši na mnoha doložených případech, kdy zvířata nezištně pečují u své druhy. Stejně tak ukazuje jeho známky u dětí napříč různými kulturami, kdy podle poslední výzkumů jsou děti už ve věku pouhých 14 měsíců ochotny nezištně pomáhat jiným. "Vyvracejí tím starší teorii, že děti v předškolním věku jsou veskrze egocentrické a empatie jako významná složka altruismu se u nich projevuje až v sedmi letech v důsledku výchovy," uvádí autor článku Martin M. Šimečka. "Richard cituje jeden z výzkumů, kdy dospělý člověk věší prádlo a upadne mu kolík. Téměř všechny osmnáctiměsíční děti kolík zvedly a podaly jej dospělému v průměru během pěti vteřin, tedy stejně rychle a spontálně, kolik to v kontrolním výzkumu trvá dospělému. Západní kultura sice upřednostňuje sobectví před altruismem, ale on přesto nezahynul na úbytě ani mezi dospělými. Jen ho potřebujeme znovu objevit." 

 

 

 

Součástí altruismu a soucitu je pro Ricarda samozřejmě i náš vztah ke zvířatům, popřípadě všem, kteří jsou vůči nám v pozici slabšího. Z úcty a respektu ke zvířatům se stravuje vegetariánsky a v životě zvířat nachází obrovské množství inspirace. Je také autorem knihy Defence of Animals (Na obranu zvířat), kde mimo jiné uvádí. "Náš soucit patří všem, nejen lidem. Kdo se stará jen o malý zlomek vnímajících bytostí, ukazuje, že jeho soucit je neobjektivní a snížený." 

V knize Altruismus pak cituje mnoho výzkumů etologů, kteří zachytili altruistické chování a nezištnou pomoc mezi mnoha druhy zvířat, z čehož vyvozuje, že je tato vlastnost z evolučního hlediska velice stará. Naopak to, že mnoho aspektů západní společnosti je založených na sobectví a narcismu, vede k tomu, že přestává fungovat vztah mezi bohatstvím a spokojeností a v mnoha lidech se rodí obrovské množství frustrace a nenávisti. To je možno pozorovat zejména v poslední době třeba v souvislosti s náboženskými otázkami nebo vlnou rasismu a nenávisti, která se u nás šíří.  

Článek v týdeníku RESPEKT také přináší Ricardovu zajímavou odpověď na hypotetickou otázku, co by dělal, kdysi se ocitnul v roce 1937 v jedné místnosti s Hitlerem a věděl by, jaké zločiny v budoucnosti spáchá. "Pochopitelně bych ho zastřelil," odpověděl Ricard poněkud překvapenému reportérovi. 

Z dalších vědeckých výzkumů, které ve své knize Ricard cituje, je zřejmé, že naše společnost selhává v pochopení toho, co nám přináší opravdové uspokojení. "Každý z nás není hrdinou, nicméně sklon nezištně pomáhat druhým je nám vrozený," říká tento nejšťastnější muž na světě. 

Zpět na Novinky