Jdu a měním to, co se mi nelíbí: rozhovor s Ivou Lindou Maruščákovou v Ona Dnes

Přinášíme rozhovor s naší kolegyní z VF Crew, vegankou Lindou Maruščákovou, z Magazínu Mladé Fronty Ona Dnes, který vyšel v dnešním vydání. 

 

Když se stala před dvaceti lety vegankou, moc lidí u nás netušilo, co to vlastně znamená.

Proč by někdo dobrovolně nejedl maso, mléko a vaj.íka? Dnes se trend obrátil a z veganství se stal dobrý byznys i pro velké firmy. Pro Lindu Maruščákovou ovšem zůstalo hlavně cestou, jak změnit svět k lepšímu.

 

 

 

text: Karolína Demelová foto: Michaela Džurná, archiv

 

Nemáte někdy chuť na maso a vajíčka?

"Kdyby tyhle věci nebyly ze zvířat, klidně bych maso nebo mléčné výrobky jedla dál jako kdysi, chutnaly mi. Naštěstí dneska jsou dostupné různé alternativy. Když mám chuť na vajíčka, dám si jejich veganskou verzi připravenou z tofu. A ke snídani si přidám do kaše rostlinné mléko nebo jogurt."

 

Zrovna sójové nebo mandlové náhražky ale jako mléko nechutnají. 

"Nerada tomu říkám náhražky, jsou to alternativy pro lidi, kteří chtějí žít ohleduplně ke zvířatům a zdravěji, ale zároveň jíst to, co jim chutná. Myslím si, že chuťové preference jsou z velké části naučené. Když bude žít delší čas třeba v Asii nebo v jižní Americe, taky si tam zvyknete na nová jídla. Samozřejmě jde ale hlavně o priority, pro mě není chuť důležitější než to, že někdo umře."

 

Vegankou jste už přes dvacet let. Co přesně vás k tomu přivedlo?

"Na to mám velmi silnou vzpomínku z dětství. Byli jsme u mého kamaráda, jeho rodiče měli doma prase v chlívku, prostě klasický český venkov. Mně se to zvíře moc líbilo, vnímala jsem, že se trochu bálo, trochu si chtělo hrát. Postupem doby to v mé tehdy dětské duši dozrálo do rozhodnutí, že zvířata jíst nebudu."

 

 

Bylo tehdy těžké sehnat rostlinné alternativy?

"Bylo, tehdy se ani moc nevědělo, co to vlastně je. Být vegan znamenalo skoro totéž co blázen, stejně jako kdysi moje vegetariánství na základce.

Teď naopak vyústil trend veganství v to, že už je ve spoustě odvětví standardem. Třeba veganskou kosmetiku dnes běžně seženete i v drogériích.

To dřív zdaleka nebylo tak jednoduché, když jsem pracovala jako letuška, vozila jsem z Kanady a Ameriky sobě i známým kosmetiku, veganské alternativy sýrů nebo klobás, jednou za měsíc jsme jezdili nakupovat do Německa. Bylo to těžké, zároveň dnes už lidé nemohou chápat radost, když jsme někde v zahraničí objevili třeba vegan smetanovou zmrzlinu."

 

Není veganství jen módní záležitost, která se zase přežene?

"V Česku už to trvá minimálně tři nebo čtyři sezony, takže věřím, že to není jen trend a doufám, že minimálně některé lidi to ovlivní napořád. Důkaz vidím i v tom, jak se mění celosvětový byznys. Víc a víc velkých nadnárodních firem se přesouvá k rostlinným alternativám, což je podle mě znak toho, že veganství opravdu není trend, který za čas pomine, ale stává se legitimním dlouhodobým proudem."

 

Takže se nebojíte, že nadšení pro veganství mileniály po čase omrzí podobně jako poslední model tenisek?

"Zatím mám zkušenost s tím, že u veganství lidé spíš zůstávají. Jestli se dá o nějakém trendu mluvit, všímám si nově lidí, kteří o sobě mluví jako o sedmdesátiprocentních nebo devadesátiprocentních veganech. Nejdou do toho všeho hned po hlavě, je to pro ně delší cesta."

 

Mění se u mladší generace důvody k veganství?

"Na mladší generace lidí nejvíc fungujou emoce, pozitivní věci. Třeba když vidí, jak jsou zvířata chytrá, jak myslí, cítí. Příběhy o tom, jak jedno zvíře zachrání jiné. Velmi pádnými argumenty jsou taky ty sportovní."

 

Tedy to, že se z vás kvůli veganství nestane průsvitná bytost, která neuzvedne tašku.

"Přesně tak. Náš projekt Vegan Fighter sdružuje sportovce-vegany a jejich výsledky mluví samy za sebe. Funguje to hlavně na chlapy, spolu s čísly a tvrdými daty. OSN vydává spousty zpráv které dokládají, jak živočišná výroba poškozuje naši planetu. Na koláčových grafech přesně vidíte její dopady, „vítězí“ i v porovnání s celosvětovou dopravou."

 

 

Říkala jste, že před dvaceti lety jste byla pro okolí skoro blázen. Změnilo se to?

"Lidé kolem mají někdy tendenci házet vtípky a posměšky, často s pasivně agresivním podtónem. A samozřejmě pořád slýchám nejčastější argument, že jíst maso je přirozené."

 

A není?

"Do určité míry ano, člověk je ale hodně přizpůsobivý. Přirozené ale není to, v jakých podmínkách jsou ta zvířata chovaná."

 

To už se ale přece taky mění, ne?

"Určitě je lepší jíst maso z biochovů, ale často dochází k nedorozumění. Ne všechna zvířata v nich mají lepší život, třeba dojnice musí dřív nebo později přijít o svého potomka kdekoliv, krávy musí být znovu oplodněné a jejich telata putují na jatka nebo do dalšího chovu. Pro mě osobně je to velmi podstatné, stejně jako to, že na jatka putují vlastně téměř vždy zvířecí děti.

Kráva se dožívá pětadvaceti let, ale na jatka ji vezete ve dvou třech. Je sice fajn, když má v kterých chovech hezčí život, ale mohla by ho mít desetkrát delší."

 

Je pravda, že rostlinnou stravu nejíte jen vy, ale i vaši dva psi?

"Tohle je samozřejmě pro leckoho kontroverzní téma. Moji psi jedí téměř vegansky. Existují studie, které dokazují, že psi mohou být krmeni i rostlinnou stravou, pokud je správně navržená.

Stejně jako u člověka jde o to, aby ve stravě bylo obsaženo vše, co organismus potřebuje. Získat vše veganskou cestou je pracnější u lidí i u psů, ale princip i cíl je stejný. Pochopitelně to neplatí pro všechny, třeba nemocným zvířatům by veganství mohlo ublížit." 

 

 

Co na to říká veterinář?

"Mám dva. Jeden to neschvaluje, druhý je sám vegetarián a respektuje to, chodím se s ním radit."

 

 U vašich psů se ale nedá mluvit o svobodné volbě tak jako u lidí.

"Jasně, ale když máme volbu krmit zvířata zdravě i etičtěji, je to pro mě snadné rozhodnutí. Když si moji psi sami maso někde najdou nebo od někoho dostanou, nebráním jim."

 

I kdybych si byla jistá, že je ve veganských granulích vše potřebné, nedovedu si představit, že by je náš kocour jedl...

"Složení kočičí stravy je jiné než psí, problém je hlavně taurin, který kočky potřebují ve zvýšené míře a který je do vegan jídla pro ně dodáván.

Je taky třeba rozlišovat, kdy si jde kočka sama něco ulovit, a kdy my necháváme zabíjet zvířata jen proto, aby měli naši mazlíčci lepší stravu."

 

Když pominu etické důvody, jaké výhody má rostlinná strava?

"Pokud se bavíme o vyváženém jídelníčku, tělo začne po nějaké době lépe regenerovat a mít víc energie. Člověk je také víc intuitivní a vnímavý."

 

 

Dá se to nějak prokázat?

"Samozřejmě se to nedá změřit tak snadno jako tělesné změny, ale existují studie o tom, jak se lidem mění prožitky, pocity a postoje. Osobně souhlasím se závěry, že se člověk jako vegan stává spokojenějším."

 

Čím to je?

"Vyřešíte si tím nějaký svůj vnitřní konflikt, který vám nevědomě ubírá energii. Spousta lidí má zvířata rádo, dojímají se nad tím, že se někde mají špatně pejsci, ale zvíře obalené ve strouhance si v klidu dají. Tyhle paradoxy, které v sobě třeba nemají úplně vyjasněné, pak můžou vést k agresi vůči veganům, kteří je konfrontují s vlastními postoji."

 

Obávám se, že právě řeči o jatkách, které si spousta lidí od veganů nebo vegetariánů vyslechla nad řízkem, spíš odrazují...

"Úplně souhlasím s tím, že je to odpuzující. Snažíme se naše fanoušky vést k tomu, aby raději sami byli pozitivní inspirací. Osobně jim ale rozumím, je to pro ně eticky odporné, nepřijatelné. Proto je pro ně snaha změnit svět přirozená, i když to mohou dělat dost vehementně a často kontraproduktivně.

Když je totiž člověk, který jí maso, konfrontován s těmito hodnotami, naskakují mu zajímavé obranné mechanismy."

 

Vystudovala jste psychologii i etologii, která se zabývá chováním zvířat. Jsou pro vás tyhle rozpory zajímavé i z profesního hlediska?

"V současnosti dodělávám doktorát z etologie na filozofické fakultě a zajímám se o to, jakým způsobem hodnotí lidé z hlasu zvířat jejich emoce. Zaměřili jsme se na prasata a zjistili jsme zajímavě věci. Ať už lidé někdy prase viděli, nebo ne, dokážou zhodnotit, jestli je jeho emoce pozitivní nebo negativní, v jaké situaci se nachází. Zajímavé bylo, že výrazně méně senzitivní jsou lidé, kteří se o ně starají ve velkochovu."

 

Čím to je?

"Máme hypotézu, že používají psychologické nevědomé obrany, vlastně to vytěsňují a racionalizují.

Něco podobného se děje mezi zdravotníky, kteří jsou opakovaně vystaveni extrémním situacím, takže se časem stanou zdánlivě necitlivými k emocím. Totéž se děje, když máte doma v chlívku prase, dáte mu jméno a pak ho zabijete a sníte. Obranný mechanismus pak funguje na principu: máme sice zvíře rádi, je nám ho líto, víme že trpí – ale tak to prostě je."

 

Kromě jiného také pomáháte s personálním výběrem manažerů bank. Čím bych se vyřadila při pohovoru, když bych měla o takový post zájem?

"Třeba manipulací. Teď už se i u nás objevuje snaha hledat do vedoucích pozic lidi nepsychopatické. Připravujeme modelové situace, během kterých se právě tohle ukáže. Málokdo vydrží hrát svou roli dokonale."

 

Takže pomalu ubývá psychopatů na vedoucích pozicích?

"Samozřejmě je jich pořád hodně. Zatím jsou podobné snahy na začátku, uvidíme za deset let."

 

Vaše pracovní aktivity jsou dost široké, od psychoterapie a koučink přes výživovou poradkyni až po sport a neziskovky... Není toho moc?

"V životě věřím ve vášeň, nadšení pro věc a hluboký smysl. Dělám to, co mě opravdu baví. A došla jsem k tomu, že těch věcí musí být víc, jedna mi nestačí. Chci měnit věci, se kterými nejsem spokojená."

 

Co konkrétně vás trápí teď?

"Ve sportu například to, že musím nosit na zápasech kožené rukavice, protože to mají mezinárodní asociace v pravidlech."

 

 Jak se při tom cítíte?

"Hodně blbě. Ale snažím se k takovým věcem stavět racionálně, když se mi něco nelíbí, jdu a změním to, pokud to jde. Takže jsem o tom mluvila s organizátory, a uvidíme, jestli nějaké změny projdou."

 

 Čím vás vlastně zlákaly zrovna bojové sporty?

 "Tím, že snad všechna bojová umění mají i duchovní stránku, jejich součástí je respekt k protivníkovi. Líbí se mi i to, že první vteřiny boje odhalí, jakým jste člověkem, není čas na přetvářku."

 

Jaké zápasy vás teď čekají?

 "V nejbližší době se chystám na mistrovství republiky v K1 a pak ještě na jeden větší mezinárodní turnaj. Patřím k novému trendu, kdy sportovci začínají závodit ve věku, kdy už by dříve končili. Jít závodit po třicítce nebo pětatřicítce bylo dříve nemyslitelné. Dnes se to mění. Moje sportovní kariéra je sice krátká, ale intenzivní. Až skončím, chci se věnovat rodině a rozvíjení dalších aktivit."

 

Plánujete děti odmala krmit výhradně vegansky?

"Určitě. Sleduji velké světové pediatrické organizace a ty vyváženou stravu pro malé vegany uznávají jako regulérní směr výživy, i když se čas od času strhne kolem této otázky plamenná diskuze. Podle mě je ale často založená spíš na emocích než na skutečných poznatcích.

Pokud se o vše zajímáte, jsem přesvědčená o tom, že dětem dáváte do vínku více vitality a zdraví. A také respekt k ostatním živým tvorům i planetě. A to vše chci svým dětem předat."

 

 Jaký je váš největší sen?

 "Abych co nejvíc přispěla k tomu, aby byl svět takový, jaký chci."

 

 

 To zní hodně sluníčkově.

"Asi ano, ale já ty věci reálně dělám. Snažím se přispět k pozitivní změně světa, co se týče zvířat a ekologie. Zároveň bych samozřejmě chtěla být spokojená ve svém osobním životě a umírat spokojená. Což je mimochodem jedno výborné koučinkové cvičení."

 

Jaké?

"Představte si, že máte před sebou poslední rok nebo týden života. Co byste dělali? Když se nad tím zamyslíte, velmi rychle vás to obrátí k hodnotám, které jsou pro vás skutečně důležité. Je to celkem drsné a nepříjemné, ale velmi efektivní cvičení. Pomůže vám uvědomit si, co je opravdu důležité, a kde a s kým ztrácíte čas.