Altruismus u zvířat

Velice zajímavý článek o tématu altruismu (chování směřující k prospěchu jiného jedince) u zvířat přináší aktuální vydání týdeníku RESPEKT. Článek popisuje nejnovější vědecké poznatky k tomuto chování, které se ukazuje jako mnohem rozšířenější, než by mělo například podle striktního výkladu Darwinovy evoluční teorie být. Kromě poměrně známých případů altruistických projevů například šimpanzů bonobo nebo kytovců (u nich tento fenomén často zneužívají lovci, když zabíjí kytovce, kteří nechtějí opustit zraněného druha - více info tady ), článek popisuje i projevy altruismu u zvířat, kde bychom to rozhodně nečekali; například u jihoamerického druhu netopýřích upírů, kteří se často dělí o krev, přitom jim samým z toho neplyne žádná bezprostřední výhoda, což je základní prvek altruismu. Článek rovněž popisuje hned úvodu podrobně zdokumentované chování slonů, kteří se starají o družku postřelenou pytláky. "Pytlácká kulka jí pronikla do plic, ostatní sloni se k ní ze stran tiskli, jakoby ji chtěli podepřít, ale Tina se po chvíli svezla k zemi a znehybněla. Další sloní samice k ní poklekly a snažili se ji znovu postavit. Jeden ze slonů dokonce sebral chobotem trochu trávy a pokusil se ji nakrmit." Na druhé straně někteří biologové vnímají podobné chování jako spíše instinktivní a varují před radikálními závěry, že by mohly mít některé druhy zvířat základy morálky v pojetí, jak ji chápou lidé. 

 

 

Sugestivní je i popis experimentu s tužkou, kdy jeden z experimentátorů seděl u psacího stolu a psal dopis. Pak k němu přišel druhý, vytrhl mu tužku a položil ji na vzdálenou židličku. Poté vědci zjišťovali chování dětí ve věku 18 měsíců a mladých šimpanzů. Experimentátoři pokus pokus prováděli za různých podmínek, podstatné ale je, že jak šimpanzi, tak děti projevovali ochotu tužku podat zpět, zvlášť když se "okradený" experimentátor pro ni natahoval a dával najevo, že ji chce. Šimpanzi byli jen o něco pomalejší a vědec je musel více oslovovat a pobízet hlasem. Když byli za pomoc odměněni, pomáhali sice děti i šimpanzi s větším nadšením, ale rozdíl byl nepatrný. "Šimpanzi i děti se tedy dokázali vcítit do potřeb druhého, což už je základ skutečného morálního chování," uvádí k experimentu autor článku Ondřej Nezbeda. 

V závěru článku pak autor konstatuje, že rozložíme-li lidské schopnosti v oblastech, jako je kultura nebo jazyk, na jednotlivé prvky, ze kterých se skládají, nalezneme mnohé z nich i u zvířat. "Důraz na výlučnost spíše než na kontinuitu vede k dogmatickým sporům plným krajních stanovisek, jež nevystihují šedé přechodové zóny, z nichž se lidská mravnost z velké části skládá," cituje článek v samotném závěru předního biologa Franse de Waala. 

 

 

Zpět na Novinky