Recenze CD Presento - Carpe Diem

Slovenský rapper Presento vydal nedávno svou první desku, která by určitě neměla uniknout pozornosti těch, kteří mají rádi angažovaný a inteligentní rap, silnou a naléhavou atmosféru skladeb a rádi u muziky přemýšlejí. Přesně k tomu totiž Presento ve většině svých písní nabádá: otevírá otázky, které má většina lidí vytěsněné a speciálně v rapu nebo hip-hopu, resp. jejich nejběžnější komerční podobě, se takřka nevyskytují; Presento se totiž vyhýbá různým žánrovým klišé plném machistických póz, oslavám konzumu a bujarému předvádění vlastního ega, což jsou atributy, které pro mě osobně dělají tento styl v jeho komerční podobě takřka neposlouchatelný. Naopak dobrá polovina skladeb na jeho CD se věnuje otázkám našeho vztahu ke zvířatům, a to, o jak intenzivní skladby se jedná, ukazuje, jak důležité pro Presenta tohle téma je. V tomto kontextu by asi bylo i fér přiznat, že na zadní straně CD najdou posluchači i logo Vegan fighter a s Presentem poměrně úzce spolupracujeme, takže tato recenze nemůže být už z principu zcela nezaujatá; Presentovi názory jsou totiž hodně podobné našim. 

 

 

 

Samotné CD otevírá skladba Theatro, která ukazuje, v jakém duchu se celé CD nese - skladby sází zejména na atmosféru a naléhavost Presentova rapu, kdy výborně využívá svůj lehce zastřený hlas a efekt překrývání konců veršů do začátku dalších taktů, což v posluchačích buduje dojem, že se na ně hlas "valí" a nedává jim vydechnout (tady si neodpustím malou odbočku, že s podobnou produční "fintou" pracuje například extrémní black metal, kde jsou aranže zpěvů koncipovány v překrývání hlasu z jednotlivých stop podobně a atmosféra a naléhavost skladeb je tak takřka totožná, i když se jedná o úplně jiný hudební styl). Zřejmě nejsilnější Presentova píseň Dokedy? je šestá v pořadí a ukazuje Presenta v poloze, která mu sedí jednoznačně nejvíc: symfonické hudební podbarvení, silný text k tématu, u kterého je z každého verše cítit, jak je pro Presenta osobní a palčivé a maximálně naléhavý rap vyvolají u posluchuče spolehlivě mrazení v zádech. Skladba navíc výborně funguje i naživo, kdy na pódiu Presento působí, hlavně v menších klubech, hodně charismaticky. Podobně výborná je skladba Zobuď to tajomné, která ukazuje Presenta textově v mystičtější poloze, která však nesklouzává do laciného patosu nebo nějakého obskurního esoterična, ale dotýká se archetypálních témat tak, aby probouzela zájem. V podobném duchu se pak nese další hodně silná a výborná skladba Fénix.

 

 

 

Naopak z mého pohledu už poněkud přestřeleně působí skladba Bratia, Sestry, jejíž drsnější, ale kvalitně zpracovaný klip momentálně intenzivně  koluje vegan weby a profily (mohli jste najít i u nás) a sice se textově sympaticky také točí kolem vztahu ke zvířatům, ale je z ní cítit, že interpreti (objevují se v ní kromě Presenta i spříznění Suvereno a Messenjah) tak moc chtěli, že samotná píseň hudebně poněkud ztratila uvolněnost a příliš tlačí na pilu. Což je škoda, protože textově se jedná o silnou skladbu a umím si představit, že do ní Presento i ostatní dali obrovské množství energie; bohužel se ale ukazuje, že ve výsledku je méně někdy více a ne tak teatrální a explicitní poloha bez závanu patosu sedí v mých uších celému CD mnohem víc. Tento problém je pro mě v podstatě jedinou výtkou k celé nahrávce, kdy Presento občas zbytečně sahá k některým produkčním žánrovým klišé. Jednoznačně nejsilnější jsou za mě skladby postavené jen na Presentově intenzivním rapu, naléhavém a repetitivním hudebním podkladu a silných textech. V nich, kromě výborného citu pro jazyk, vyznívá skvěle i slovenština, které se k Presentově zabarvení hlasu výborně hodí. Naopak čeština hostujících intepretů zní - alespoň mým uším - spíš rušivě a zdaleka ne tak rytmicky a přesvědčivě.

 

 

 

Presento každopádně touto svou nahrávkou jasně ukázal, jak silným iniciačním prostředkem v osobním rozvoji může hudba být, jak může otevírat různé otázky (například právě o zvířatech, ale i k vlastní psychice nebo magii ukryté kolem nás) a jak silné emoce může vzbudit. A že je vlastně úplně jedno, jaký hudební styl si někdo zvolí; pro mě je Carpe diem první rapové deska, kterou jsem opakovaně doposlouchal do konce a určitě si ji ještě hodněkrát pustím, i když jinak holduji nesrovnatelně tvrdší muzice. Nicméně dobrá hudba je prostě jen jedna a nezáleží na tom, jaký styl si člověk vybere; Presentovo Carpe Diem to ukazuje jednoznačně a snad tato deska podnítí k přemýšlení a silným emocím co nejvíc lidí. Určitě si to zaslouží. 

 

 

Zpět na Články