Profil veganské boxerky a kulturistky Amandy Reister

Životní příběh dvaatřicetileté americké naturální kulturistky, boxerky a veganky Amandy Reister by vydal na poměrně slušný román. Už jen to, jakým způsobem došla ve svých deseti letech k tomu, že přestala jíst maso, je poměrně netradiční. Pro Amandu, která od mládí žila ve společnosti zvířat, zejména psů, ke kterým měla podle svých slov velice silný vztah, bylo zlomovým okamžikem jejího dětského života škádlení jejího staršího bratrance, který se jí snažil rozbrečet u jídla tím, že jí podrobně vysvětloval, kde se maso na jejím talíři vzalo. "Dítě vnímá tyhle věci jinak, nedochází mu to a já byla tímhle brutálním otevřením očí zcela zděšená, když jsem si uvědomila, že právě jím mrtvé tělo svého zvířecího přítele," vzpomíná Amanda. "Od té doby jsem věděla, že se masa už nedoktnu."

 

 

 

Zajímavé bylo, že Amanda pochází z generace boxerů (její dědeček i otec boxovali profesionálně), proto se už od dětství v jejich rodině kladl velký důraz na fyzickou kondici a zdraví. Už ve škole tak Amandu přihlásili do boxu a kurzů sebeobrany a ta se stala na tréninzích podle svých slov zcela závislá. "V šestnácti letech jsem už boxovala na národní úrovni a v osmnácti jsem byla zařazena do příprav na Olympijské hry," říká Amanda, která byla ve svých zápasech i díky své stravě pověstná vynikající kondicí.

 

 

 

Těsně po dvacítce jí ale učarovala kulturistika a fitness, i když boxu se věnovala i nadále hlavně jako trenérka. Stejně jako v boxu, i v kulturistice začala Amanda dosahovat velice rychle vynikajících výsledků. Vyhrála například mistrovství Severní Ameriky v naturální kulturistice. Ovšem tím její sportovní úspěchy nekončí, jako doplněk začala na vysoké škole trénovat judo, jui jitsu a Muay thai a byla v ringu i na žíněnce velice úspěšná. 

Amandin život se ovšem netočí jen kolem sportu, i její další koníček je dosti netradiční a adrenalinový. Amanda se už přes deset let věnuje jako dobrovolnice zachraňování a péči o zraněné, nezvladatelné nebo opuštěné pitbully. Sama se se svým manželem stará hned o několik těchto mazlíčků, které s sebou bere i na tréninky nebo do tělocvičny. O další pak pečuje na záchranných stanicích, kam se dostanou zranění třeba po nelegálních psích zápasech. 

 

 

 

Co se týče stravy, tak si Amanda hlídá skrz kulturistiku samozřejmě dostatečný přísun bílkovin. "Jím každé tři hodiny a mám minimálně 25 gramů bílkovin v každém jídle," říká. "Vzhledem k tomu, že jsem doslova narkoman do cvičení a trénuji dvoufázově 6 dnů v týdnu, musí být můj energetický přísun dostatečný. Do každého jídla začleňuji syrovou zeleninu a pak mám jednu specialitu, kterou si dopřávám velice často: doma vyrobený seitan s vysokým množstvím proteinu." 

 

 

 

Amandu hodně baví v posilovně a na tréninku sledovat reakce zejména mužů, kteří zvedají často mnohem menší váhy než ona (Amandinou specialitou je zejména trénink nohou) a nemohou věřit tomu, že ta drobná slečna má víc síly než oni. "A úplně miluji jejich nevěřící pohledy když jim k tomu řeknu, že jsem navíc veganka," směje se Amanda. 

Vzhledem k jejímu silnému vztahu ke zvířatům je pro ni i přirozené veganství maximálně propagovat. "Nosím na sobě věci s nápisy VEGAN každý den, mám to i na poznávací značce svého auta, je to prostě moje součást," říká. "Veřejnost si myslí, že vegané jsou slabí, vyhublí a nemocní a já jim chci dokázat opak. Jsem mnohem zdravější a silnější než drtivá většina lidí kolem, kteří jedí maso. V každém rozhovoru, když se stočí řeč na moje sportovní úspěchy a formu a lidé se ptají, kde je moje tajemství, říkám, že je to můj veganský životní styl."

 

 

A co Amanda doporučuje lidem, kteří o přechodu na veganství uvažují? "Číst, číst a zase číst. Čím více se vzděláte, tím snadnější to pro vás bude. Otevřít k oči k otřesné realitě masného průmyslu je obtížné, ale je to správná věc. Nošení klapek je snadné, ale člověk musí mít odvahu jít dopředu a nebýt jen divákem strašných věcí, které se ve velkochovech dějí. Vaše svědomí a tělo vám za to poděkuje." 

 

 

Zpět na Články