Doktor Davis: od hamburgerů k triatlonu

Doktor Garth Davis je známý americký lékař, majitel velké kliniky The Davis Clinics v texaském Houstonu a v posledních letech, díky moderním výzkumům a vlastním zkušenostem, i velký propagátor veganské stravy, kterou doporučuje mnoha svým pacientům. V těchto dnech zveřejnil na svém profilu zajímavý příběh o své cestě k veganství a jaký vliv na něj mělo vyřazení živočišných potravin z jeho jídelníčku.

 

 

"Nejsem příznivcem selfie, ale teď cítím, že se mám s touto fotkou podělit o svou cestu, snad bude někoho inspirovat. Před pár lety jsem jedl spousty masa - v podstatě v každém jídle jsem měl nějaké. A musím přiznat, že jsem se cítil nanic - bez energie, chuti do života a o nějakém sportu a větší fyzické zátěži jsem si mohl nechat jen zdát. Navíc jsem, upřímně řečeno, neměl ke sportu vůbec talent a geny - moje hodiny tělocviku vypadaly většinou tak, že jsem je proseděl na lavičce. To pro mě bylo pohodlné a bezpečné, tak mi to vyhovovalo. Jak jsem postupně stárnul, pozoroval jsem, že jsem stále línější a pohodlnější. 

Před pěti lety jsem ležel na gauči, sledoval televizi a pojídal své oblíbené hamburgery od McDonalda, co ležely pěkně vyskládané vedle mě. Věděl jsem, že mám vysoký cholesterol, ale říkal jsem si, že je to prostě daň za to, jak pracuju a že nemám na nic čas - a přece se snad můžu odměnit něčím dobrým k svědku. Pracoval jsem opravdu tvrdě, byl jsem chirurg; moje břicho se zvětšovalo a já se smiřoval s tím, že každý rok si prostě budu muset kupovat větší a větší kalhoty… prostě se to s vyšším věkem děje, že…

Kdybyste mi v té době, před mými čtyřicátými narozeninami, řekli, že ze mě bude někdy vegan běhající Ironmany, jen bych se za to své pěkně velké břicho popadal a smál se. Běhat pro mě bylo už roky příliš bolestivé, kolo mi nic neříkalo a plavat jsem skoro neuměl. A vegané? Ty jsem skoro nenáviděl, pohrdal jimi, jako tolik lidí kolem mě - copak ví víc než já? Týdny jsem jedl úplně bez ovoce nebo zeleniny. Prostě jsem jen dělal to, co skoro všichni v této společnosti - vyhýbal se námaze a radost mi přinášelo hlavně ležení na gauči v obklopení jídla plného tuků a cukrů z fast foodu. 

A co mi otevřelo oči? Paradoxně několik mých pacientů. Setkal jsem se s lidmi, co na tom byli kdysi hůř než já, měli problémy s tukem a cholesterolem; začal jsem je léčit, ale oni studovali i nezávisle na mě a někteří z nich svůj životní styl otočili naruby. Našli sílu zásadně změnit své stravováni i začít sportovat. Úplně mě jejich výsledky šokovaly, někteří dokázali i uběhnout maraton, což pro mě bylo naprosto nepředstavitelné. 

 

 

Začal jsem čím dál víc studovat vliv stravy na lidský organismus a čím víc jsem věděl, tím víc jsem byl šokován. Na škole jsme se v medicíně učili tyto věci úplně minimálně, stokrát víc času jsme věnovali informacím, že když máte infarkt, musíme ho operovat; když máte cukrovku, musíte si píchat inzulín; když máte rakovinu, musíte na chemoterapii. Ale mě se otevřel svět jiné medicíny - jak se těmto věcem vyhnout. Došlo mi, že ležení na gauči a pojídání hamburgerů je prostě jen způsob, jak se pomalu zabíjet. Dostal jsem vztek na naše západní zdravotnictví, které je sice nejmodernější na světě, ale zároveň u nás máme nejvyšší procento problémů s obezitou, cukrovkou, srdečními onemocněními, rakovinou…

A rozhodl jsem se, že svou cestu změním. Počátky byly opatrné, začal jsem prostě jen jíst mnohem víc ovoce a zeleniny. Postupně jsem odstříhával fast foody a maso, pak zpracované potraviny, omezoval cukr… A cítil se čím dál lépe. Nechal jsem si změřit cholesterol, který z předchozích vysokých hodnot prudce poklesl. Měl jsem tolik energie, že se mi o tom ani nesnilo - takže začít běhat, jezdit na kole a plavat bylo mnohem snažší. Už po krátké době na veganské stravě jsem cítil, že potřebuju výzvy - tou první byl sprint triatlon (kilometr plavání, dvacet kilometrů na kole a šest kilometrů běh). Dokončil jsem ho a byl jsem nadšený, nemohl tomu uvěřit. A začal dál přemýšlet: pokud zvládnu tohle, co dalšího mohu ještě udělat. Svět byl najednou tak plný možností…

 

 

Fotka, kterou vidíte na začátku, moje asi první selfie, je po dokončení texaského triatlonu. Právě jsem uplaval pět kilometrů, ujel 180 kilometrů na kole a uběhl maraton - hned po sobě. Nikdy, opravdu nikdy, bych ještě před pár lety neuvěřil že tohle mohu zvládnout. Můj život se úplně změnil - ne z povinnosti, ale z touhy. Netoužím ale už po hamburgerech nebo mase, ale po salátu, zelenině, ovoci… I má chutě se úplně změnily.

Vím, že na sport nemám žádný zvláštní talent. Ale našel jsem vůli. A pochopil, že naše tělo musí jíst čiště a přirozeně. Kdokoli a kdykoli může tuhle změnu udělat, opravdu to nemusí být těžké. Naopak; je ve skutečnosti nesmírně vzrušující zjistit, že dokážete mnohem víc, než jste kdykoli považovali za možné." 

Zpět na Články