Česká klasika z veganských surovin je skvělá! říká provovovatel Vegalité Jiří Malenovský

Brněnské Vegalité je jedním z nejznámějších českých vege klubů a restaurací - navíc se v něm často pořádají i koncerty zejména hardcore kapel z celého světa, takže sem pravidelně míří i spousta cizinců. O historii tohoto prostoru, kde se odehraje tento pátek 6.9. i koncert MUSIC FOR COMPASSION , ktery pořádáme, ale i tom, jaké jsou trendy ve veganském vaření, se více dozvíte v tento rozhovoru s provozovatelem Vegalité Jiřím Malenovským. 

 

 

Kuchaři z Vegalité (Jiří Malenovský úplně vlevo) se objevují například s oblíbenými robi burgery často i na open air akcích.  

 

Mohl bys na začátek představit Vegalité, jak dlouho funguje a co vás vůbec přivedlo na myšlenku zřízení vegetariánské a veganské restaurace?

 

Ahoj celému VF a předně díky za poskytnutí prostoru na vašich stránkách a celkovou přízeň.

Vegalité vzniklo v roce 2009, kdy jsme se s kamarádem Dušanem rozhodli založit v Brně prostor, který by kloubil dohromady dvě zásadní věci (pro nás a naše kámoše) - a sice D.I.Y. punk/HC koncerty s vegetariánskou a veganskou stravu. 

Vegalité (s mottem ve francoužštině „pour tout le monde“ - v domorodém jazyce „pro všechny“) měl být, a jsem přesvědčen, že i nadále je, prostorem otevřeným pro ty, kdo sdílí myšlenku rovnosti a vzájemné tolerance. Součástí této koncepce je právě i veganská/vegetariánská strava. Z pohledu lidí, zvířat a celé planety... Tuto skutečnost nám dokazují každodenní zkušenosti a poznatky.

Kromě koncertů se u nás čas od času dějí i přednášky, promítání filmů a podobné vzdělávací akce. 

Začínali jsme v brněnském „Bronxu“ na ulici Cejl a nyní nás najdete na Slovákové 10 v lokalitě Veveří.

 

 

Nové prostory Vegalité v centru Brna na Slovákově ulici.  

 

Jaké vnímáte v oblasti zájmu o veganské stravování v poslední době trendy? Jací lidé vás nejvíce navštěvují a řekl bys, že jich příbývá, nebo naopak?

 

Zásadním trendem v oblasti vege stravování je z mého pohledu poměrně častý posun k veganství u lidí, kteří byli před tím po mnoho let vegetariány. Je to součást výsledku jejich celkového chápání světa a vyústěním dalšího vzdělávání v tomto směru. Člověk si postupně uvědomí, že veganství je volbou, která nám samotným nikterak neublíží a zároveň zmenšuje masivní lidskou stopu, kterou svou existencí v postindustriální společnosti globálního kapitalismu zanecháváme. 

Zmiňme nicméně i pár jiných trendů v oblasti konkrétní formy stravování... Tuzemáci velice rádi vyhledávají zejména tradiční česká a moravská jídla, která ve Vegalité děláme vegansky. Jídla, která u stolu jedli se svými prarodiči či praprarodiči a v dětství patřila k jejich oblíbeným. Většina lidí totiž po přechodu k vege/vegan stravě netušila, že je možné takovéto „klasiky“ uvařit i z neživočišných surovin. A to mnohdy bezpochyby i lépe! 

Naopak však např. někdo nesnášel třeba koprovku a se změnou chutí, která tak nějak patří k dospívání, našel k těmto výborným jídlům cestu. 

Další zajímavou věcí je, že vegani postupně nachází zájem i ve sladkých pokrmech, kolem nichž byla pro většinu z nás (zejména u těch starších) hluboká propast. Ta byla vytvořená mýty, že ve všem musí být vejce, máslo nebo živočišná smetana.

 

Veganským cukrovinkám přichází na chuť stále více lidí. 

 

To celé je umožněno i bezpochyby lepší dostupností nejrůznějších výrobků, o kterých jsme si před mnoha lety mohli nechat jenom zdát. 

Jinak z pohledu Vegalité jsme nadšeni, že k nám chodí lidé nejrůznějšího věku a z nejrůznějších segmentů společnosti. Ti mnohdy teprve u nás zjišťují, že veganská strava je chutná a dobře stravitelná. 

Takovéto věci nás ženou neustále kupředu a jsou pro nás velkou odměnou. Např. to, když se dozvíme, že se někdo díky nám stal vegetariánem/veganem, nebo že si jako člověk obyčejně konzumující maso, od pondělí do pátku pošmákne na bezmasém obědu - z toho všeho máme nefalšovanou radost!

 

Jak dlouho jsi ty sám vegan a co tě k tomuto životnímu stylu přivedlo?

Vegetariánem jsem se stal cca kolem svého 16. roku, což úzce souviselo se silným zájmem o D.I.Y. punk/HC muziku, častým navštěvováním brněnského klubu Šedá Litina a bezpochyby také se  společností, v níž jsem se pohyboval. 

Postupně jsem sám začal ještě na střední škole přednášet o zvířecích právech (tehdy ještě za pomoci dokumentárních filmů na videokazetách :-)). Následně jsme založili občanské sdružení Wera, které pořádalo např. akce proti kožichům, vivisekci, cirkusům apod. Posléze následovalo i mnoho jiných akcí a seskupení, s nimiž jsem kooperoval nebo byl jejich součástí. 

To vše se dále rozvíjelo a následně jsem do toho praštil a na promoci svého bratra jsem si dal naposledy smažák a přešel k veganství, o kterém jsem už dlouho předtím uvažoval. 

Přechod z vegetariánství k veganství byl s odstupem času opravdu jen srandou. Mnoho vegetariánů o něm, než-li ho učiní, silně pochybuje, jelikož se domnívají, že nastane obrovský útrum v oblasti zapékaných a smažených pokrmů a jejich strava se promění pouze ve vařenou zeleninu. O to ale zas až tak moc nejde, neboť, jak už jsem zmínil, sortiment zboží a množství receptů je v nynější době obrovský. Věcí, která se bezpochyby najednou změní, je ale propast v možnosti objednání si jídla  v rámci rodinných, kamarádských, pracovních či partnerských obědů v klasických tuzemských restauracích. Na to je opravdu nejlepším lékem býti iniciátorem místa stravování. 

Jako obrovský přínos přechodu z vegetariánství k veganství musím vypíchnout zejména to, že se celkově začnete daleko více zajímat o to, co jste jedli, jíte a taktéž o to, co si vlastně denně uvaříte, aby vaše strava byla pestrá a odpovídala potřebám vašeho těla. 

Váš zájem přinese také ovoce, jelikož se naučíte s potravinami více experimentovat a vyhledávat nové a nové. Najednou začnete nacházet vztah k věcem, o kterých jste ani netušili, že existují.

 

Veganská kuchyně přímo vybízí k experimentům - na ilustrační fotce salát s avokádem a ořechy. 

 

Jakou roli mají v tvém životě zvířata? Jaký k nim máš vztah a jak se postupem času vyvíjel?

Zvířata beru jako své kámoše. Mají své potřeby a touhy, stejně jako já. Z domácích mám největší radost, když si se mnou chtějí hrát, vidím, že mě rádi vidí a těší se z toho. Divoká zvířata nechávám divokými a nechci jim jejich divokost nikterak brát.  

Miluji přírodu a vždy jsem do ní hrozně rád utíkal. Žel s čím dál menším množství volného času se tyto „schovávačky“ stávají vzácnějšími a o to více oceňovanými. 

Vývoj mého vztahu ke zvířatům měl nejspíše tuto linii: od dětského nechápání a fascinace z jiných tvorů, přes odmítnutí masa v pubertě až k celoživotnímu neustále se rozvíjejícímu vztahu k nim a k jejich vnímání. 

(Doma to máme od většinové společnosti naruby - máme černého kocoura, který „šéfuje“ celý byt, a my žijeme v jeho područí (haha).)

 

Jak se ty sám díváš na spojení veganství a sportu - resp. jakékoli náročné fyzické činnosti? Argument o zesláblých veganech byl dříve hodně rozšířený, myslíš, že se tento mýtus už trochu mění?

 

Sám jsem kdysi poměrně dost aktivně sportoval, což ale s koncem vysokoškolského vzdělání skončilo. Nicméně snad někdy nastoupí come back... Vegalité není jen vege/vegan restaurací ale z části i také nočním hudebním klubem a s tím souvisí mnohdy i poněkud pozdně-denní rušnější život. Pro mě to jako pro milovníka piva platí tuplem. 

Veganství se z mého pohledu s vrcholovým sportem nikterak nevylučuje (toho jsou konec konců žijícím  důkazem i někteří z mých kamarádů), neboť jsem hluboce přesvědčen, že je samo o sobě naprosto dostačující alternativou k tuzemskému majoritnímu stravování. Argumenty o zesláblých veganech žijí bohužel nadále. Je však jasné, že se, s čím dál větším počtem veganů, budou dostávat do ústraní. 

Na druhou stranu si v tomto kontextu musím postesknou nad tím, že mnoho kamarádů, kteří byli v devadesátých a „nultých“ letech vegetariány a vegany, přešlo k masité stravě a to často bohužel i s argumentem, že k „živení se rukama potřebují více síly“. 

Jiní přijali vege/vegan stravování za své a neustále v něm frčí. Musím zmínit např. bandu blízkých kámošů, kteří šplhají po laně po třicetimetrových stromech, ozdravují je a to je safra super. 

U té první skupiny kamarádů šlo pravděpodobně o nedostačující zájem o složení své vlastní stravy, což vyžaduje i část volného času. Ten  nám v dnešní uběhané době bohužel dost chybí. 

Příprava vyváženého denního menu ve veganských a vegetariánských restauracích (a o to se Vegalité samozřejmě snaží) napomáhá tomu, aby měli lidé pocit energie i z dobrého veganského jídla.

 

 

 Prozraď pro mlsnější čtenáře pár tipů z vaší veganské kuchyně?

 

Myslím, že lepší bude odkázat na webové kuchařky, kterých už na internetu najdete opravdu mnoho. A navíc, pokud jste jazykově zdatní, zkuste si vyčlenit i nějaký ten čas a na cizojazyčných serverech, získáte doslova závratě. 

V češtině jich za posledních pár let vzniklo už taktéž mnoho!!! (Touto cestou bych rád vyjádřil velké díky všem, kteří se pustili do „praktické“ stránky veganské osvěty!) 

Když přejdeme k vaší potenciální návštěvě Vegalité, určitě rádi prozradíme, jak jsme jídlo, které vám právě přistálo na stole, uvařili, či, z čeho se skládá. Takže rozhodně se nebojte zeptat! 

 

 

Luštěniny jsou vynikající zdroj bílkovin a rýže doplní energii v podobě sacharidů. 

 

 

Hodně lidí odrazuje od veganství i to, že veganská kuchyně je podle jejich názoru drahá. Jaký je tvůj pohled na tuhle otázku?

 

To je jeden z mnoha dalších mýtů, které se o veganství s oblibou pěstují a udržují. 

Musíte však brát v potaz to, že vždy máte na výběr. Můžete si uvařit z velkého mála na celý měsíc a vaše strava bude i tak pestrá a bohatá. Zároveň však pokud budete mít nějakou tu stovku bokem, můžete si zaexperimentovat a koupit si například i některé z dražších zahraničních výrobků, se kterými se všedně nesetkáte. Co si budeme nalhávat, v ČR taková tradice veganství a vegetariánství, jako např. ve Spojených státech či v Británii, není... Např. mnoho místních dlouholetých veganů se intenzivně zajímalo a zajímá o postřehy veganských rodin ze zámoří ohledně výživy svých ratolestí. Kult „nejíš maso-zemřeš mlád“ zde byl velice silný a sám jsem se s ním u lékaře, při běžné prohlídce setkal. Nedej bože - chceš-li své dítě stravovat od narození vegetariánsky či vegansky, to by tě nejradši hnali do zpovědnice...

Vegan by měl svému tělu naslouchat a malinko si svou stravu hlídat. To však není nikterak náročné. Stačí si pouze trošku zmapovat podstatu a složení potravin, které obyčejně jíme. Mnohdy nás bohužel nenapadlo zajímat se, co je jejich konkrétním přínosem pro naše vlastní tělo... 

Zažil jsem totiž i mnoho „neúspěšných“ vegetariánů, kteří dva, tři měsíce žili o smažených eidamech, posléze zkolabovali a dodnes zarytě tvrdí, že vegetariánství je cestou do hrobu. 

Z mého pohledu je zájem o to, co jím, nepoměrně malou daní (dá-li se tomu vůbec tak vůbec říkat) za to, že zjistím, že mohu koexistovat na této planetě bez zbytečného ubližování a zabíjení zvířat.

 

Jaké jsou plány Vegalité do budoucna?

Plánujeme především nový jídelní lístek v září/říjnu - podle toho, jak se domluvíme s jednotlivými dodavateli a vše promyslíme. Tam na vás samozřejmě čeká mnoho zbrusu nových jídel, ale zároveň si můžete býti jisti, že oblíbené stálice zůstanou. Těšit se můžete také na veganské sýry, zapékané pokrmy s nimi, ale samozřejmě i na zcela nové suroviny, s nimiž se zkoušíme nyní experimentovat až do stádia, kdy vás uspokojí a přistanou před vámi na talíři. 

...A navíc: nově od 26.8. vyrábíme domácí veganské ledňáky, včetně smetanových, jejichž příchutě budeme neustále obměňovat. Takže se vám jen zřídka kdy stane, že narazíte dvakrát za sebou na ten samý. 

Jsme restaurace, která si za pár let získala klientelu (díky všem za podporu, protože existujeme jen díky vašemu zájmu!), ale nicméně naše kapacity jsou omezené. Snažíme se vymýšlet nové a nové věci v rámci nám vlastních možností. Zároveň musíme konstatovat, že žel všem vyhovět nemůžeme. Např. veganská cukrárna z nás nikdy nebude ;-) Hold dělat doma jeden moučník tři hodiny je něco jiného, než-li v hospodě, která vaří pro poněkud vícero lidí.

 

 

Vegalité je i atraktivním místem pro koncerty, zejména pro energické kapely, které vyžadujíco nejtěsnější kontakt s publikem.   

 

A na závěr něco na odlehčení - co ty sám nejraději vaříš a jíš? :-) 

 

Ve Vegalité se mimo jiné starám o složení jídelníčku (a tak to i nadále – bez výhrůžky – bude). Nejvíce tedy zkouším chuťové buňky už jen tím, že neustále s jídly experimentuji, vyhledávám suroviny, z nichž budou složeny, a kombinuji je.

Náš výborný kuchařský tým má však při tvorbě denního menu zcela volnou ruku a invenci (odvíjí se jen od výčtu složek potravin a názvu jídla), a proto jsou jídla neustále svým způsobem „novátorská“. Nejdůležitější je, aby vás vaření bavilo a měli jste k němu vztah... 

Doma si osobně libuji v asijské kuchyni a neustále ochutnávám nové věci (doporučuji navštívit čas od času vietnamskou tržnici na Olomoucké v Brně).

 

 

Veganská jídla mejí v asijské kuchyni velkou tradici. 

 

PS1: Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří Vegalité utvářejí, protože každý z nich přispívá svou troškou do mlýna. Tedy nynější dámské sekci: Helči, Janči, Janě, Petře a Tině a neposledně pak mužskému osazenstvu: Jéňovi, Jirkovi, a Fandovi. Pak samozřejmě i těm, kteří zde pracovali a hlavně těm, kteří za námi chodí, dělají koncerty, nebo nám jakkoli pomohli a pomáhají. Dík moc! 

Jak s oblibou říkáme Vegalité je náš/Váš prostor...

PS2: Na narážky na vaše veganství/vegetariánství odpovídejte s úsměvem a vyváženými argumenty. Rádi se o tom bavte (mnohdy to člověka samozřejmě už nebaví;-)), ale nikdy ne s nadřazeností či pohrdáním. Lepší je vysvětlit a obhájit svůj postoj než-li... ... 

Zpět na Články